MROŽ LEDNÍ

Napsal ZVÍŘATA (») 2. 5. 2010 v kategorii VODNÍ ŽIVOČICHOVÉ, přečteno: 1519×

Mrož lední

Skočit na: Navigace, Hledání

Mrož

Samec

Stupeň ohrožení
málo dotčený druh Vědecká klasifikace Nadříše: jaderní (Eukariota)
Říše: živočichové (Animalia)
Kmen: strunatci (Chordata)
Podkmen: obratlovci (Vertebrata)
Nadtřída: čtyřnožci (Tetrapoda)
Třída: savci (Mammalia)
Podtřída: živorodí (Theria)
Nadřád: placentálové (Placentalia)
Řád: šelmy (Carnivora)
Podřád: ploutvonožci (Pinnipedia)
Čeleď: mrožovití (Odobenidae)
Rod: mrož (Odobenus)
Binomické jméno Odobenus rosmarus
Carl Linné, 1758
Rozšíření mrože

Mrož lední (Odobenus rosmarus) je jediným zástupcem rodu mrož (Odobenus) z ploutvonožců (Pinnipedia), kterého řadíme do samostatné čeledi mrožovitých (Odobenidae). Je typickým zástupcem savců obývajících Severní ledový oceán, příležitostně i sever Atlantského oceánu a rozeznáváme u něj dva poddruhy - mrože pacifického (Odobenus rosmarus divergens) a mrože atlantského (Odobenus rosmarus rosmarus). Autorem českého a slovenského rodového názvu je Jan Svatopluk Presl.

Obsah

[skrýt]

[editovat] Základní informace

[editovat] Popis

Samice

Samec tohoto ploutvonožce je obrovité zvíře s mohutnými kly, které vznikají prodloužením horních špičáků směřujících směrem dolů. Tyto kly slouží mroži k rozrážení ledu, k odtrhávání korýšů a měkkýšů ode dna^[1] a jsou také rozeznávacím znakem pohlaví: kly samců dosahují délky až 1 metr. Samice má také kly, ale poměrně kratší - dorůstají kolem 50 cm. Mláďata mají kly od svého jednoho roku života, kdy jsou dlouhé 2,5 cm a do jejich dvou let jsou ukryty za převislým horním rtem. Hmotnost klů může dosahovat až 6 kg, ale obvyklejší je váha od 3 do 5 kg^[2].

Mrož lední je mohutné zvíře u něchž samci váží kolem 1210 kg a samice 830 kg. Jejich kůže může být silná 2 - 4 cm a tuk jim představuje v prostředí kde žijí nedocenitelnou obrannou funkci před silným mrazem. Samec je jinak dlouhý 3,2 m a samice 2,7 m - to se však týká mrožů vyskytujících se v Beringově moři, v Hudsonově zálivu je délka těla kratší. Na souši je tento savec velice pomalý a znatelně pomalejší, než například lachtanovití (Otariidae). Pohybuje se pomocí klouzání a předních končetin. Jeho nejlepším smyslem je hmat a jeho hmatové vousy ho dokáží upozornit na kořist, která je i menší, než 15 cm ^[2]. Horní strana čenichu je pokryta zrohovatělou kůží a slouží k prohledávání bahna a k hledání měkýšů.

Barva mrože je v ledové vodě hnědá až téměř bílá (kůže nedokrvená), ale na slunci získává růžovou barvu.

[editovat] Způsob života

[editovat] Sociální struktura a potrava

Skupina mrožů na kusu ledu Mládě v Zoologické zahradě v Japonsku. Tanja (* asi 1974 - † 16. února 2007) byla snad nejznámější samice mrože. Tanja žila převážnou část svého života v zoo v německém Hannoveru, kde také zemřela.

Mroži lední jsou společenská zvířata žijící ve skupinách čítajících několik desítek kusů. Panuje u nich však přísná hierarchie, takže mladí mroži se musí zdržovat na okraji skupiny a uprostřed mají své místo silní samci s autoritou. Tu samec může ztratit například ztrátou klu, kdy je vytlačen ze skupiny a jeho autorita poklesne. Samec s nejdelšími kly ze skupiny není ohrožován, a je chráněn celou skupinou. Když se naskytne nepřítel (nejčastěji lední medvěd), spustí mroži, kteří ho zaznamenají varovný hvizd a tím upozorní celou skupinu před blížícím se nebezpečí. V tomto okamžiku všichni mroži bleskově zareágují a zmizí pod vodou. Když je však napaden jeden mrož, ostatní ho neponechají osudu a přispěchají ihned na pomoc a začnou vyhrožovat svými kly. Medvěd si však většinou netroufne zaútočit na větší skupinu a vyhledává spíše menší skupiny a slabší či starší jedince.

Mezi jejich nejnámahavější činnost je migrace na sever podle tání ledovců a výskytu potravy a mroži můžou za tuto cestu urazit za rok i více než 3000 km^[3]. Starší samci necestují tak daleko, aby se nezdržovalo více zvířat na jednom místě a nedocházelo k častým rozporům mezi mladými a starými samci a aby nebyli tak zranitelní.

Mrožův jídelníček tvoří živočichové žijící při mořském dně (převážně červi, mlži, plži, garnáti), ale nepohrdne ani menší rybkou. Je to velice zdatný plavec a pro potravu se může potopit až 100 - 200 m hluboko^[4]. Při dně hledá potravu pomocí svých hmatových vousů a díky proudu vystřikovaného z tlamy ji vybere. Tímto systémem umí oddělit měkkou část od skořápek či lastur a sníst pouze měkký vnitřek.

[editovat] Rozmnožování

V období říje, které trvá od dubna do června, dochází u samců k boji o samice, při kterém vystavují své kly soupeřům na obdiv a případně s nimi i bojují. Při soubojích dochází sice k bodným ranám, ale k smrtelným úrazům dochází jen zřídkakdy. Starší samci mívají proto množství jizev. Vítěz získá vyšší postavení ve skupině a má přednost k přístopu k samicím. V období rozmnožování vydávají samci často bručivé zvuky.

Březost trvá zhruba 12 měsíců, samice rodí většinou jedno, občas dvě mláďata a po narození dosahuje malý mrož délky až 1,5 metru a hmotnosti 75 kg. Matkou je kojeno po dobu šest měsíců a dalších osmnáct o něj samice pečuje, což znamená, že může znovu otěhotnět po dvou letech. O mláďata je ve skupině dobře postaráno a samice si své mládě krutě brání. I po nečekaném úhynu samice se o mládě postarají ostatní samice. Samci pohlavně dospívají a začínají se pářit zhruba ve věku deseti let.

[editovat] Ohrožení

Mroži lednímu nehrozí v současné době žádné ohrožení. A v Červeném seznamu ohrožených druhů (IUCN) je zapsán jako „málo dotčený druh“. Jsou však snadným úlovkem lidí pro svůj skupinový život a pomalý pohyb na souši.

[editovat] Poddruhy

U mrože ledního rozeznáváme dva poddruhy:

Mrož lední pacifický (Odobenus rosmarus divergens) Illiger, 1815 je větší poddruh než mrož atlantský, který se vyskytuje v oblasti Tichého oceánu, na Aljašce a v Beringově moři.
Mrož lední atlantský (Odobenus rosmarus rosmarus) Linnaeus, 1758 se vyskytuje v Kanadě, Grónsku a v Euro asii.